Ještě k obřím nákladům potravinových kvót: Údajný přínos nelze ospravedlnit

Poslanecká sněmovna hlasy vládní koalice a jejich spojenců schválila novelu zákona o potravinách, která mj. zavádí povinné kvóty na podíl českých potravin na regálech našich supermarketů. Schvalování novely předvídatelně doprovázely ze strany jejích zastánců vznosné výzvy k podpoře našich zemědělců a k tomu, ať jsme, slovy ministra Tomana (ČSSD), v otázkách týkajících se našeho zemědělství „tak trošku nacionalisty“. Zákon nyní putuje do Senátu a vypadá to, že šance, že v dnešní podobě opravdu vstoupí v platnost je nízká. Přesto ale stojí za to se trochu detailněji zamyslet nad tím, jaké by v nepravděpodobném případě jeho schválení byly jeho dopady – už jen proto, abychom viděli, jakým nákladům nás jeho předkladatelé evidentně jsou ochotni vystavit v zájmu potravinového „tak trošku nacionalismu“.

To, že by zavedení potravinových kvót vedlo ke zvýšení cen základních potravin je vcelku zřejmé. O něco méně zřejmé je to, jak velký by tento cenový dopad mohl být – a že se u některých kategorií může jednat o vysoké desítky až stovky procent. Velmi zjednodušeně si to lze ilustrovat třeba na příkladu čerstvé zeleniny.

Česko je podle dat ČSÚ a Ministerstva zemědělství citovaných zde v zásobování čerstvou zeleninou soběstačné cca. z 36 %. Navrhované kvóty ale prodejnám s plochou and 400 m2 – v nichž se u nás prodá drtivá většina čerstvé zeleniny, ukládají odebírat od příštího roku 55 % své zeleniny od českých dodavatelů a do roku 2028 tento podíl navyšovat až na plných 73 %. Obchodníci by tak museli do příštího roku své odběry zeleniny od českých farmářů navýšit o více než 50 % a do roku 2028 na dvojnásobek. V této své snaze ale bohužel narazí na skutečnost, že objem zemědělské výroby je do značné míry zastropován množstvím využité zemědělské půdy – a tím pádem, zvláště v krátkodobém horizontu, víceméně fixní.

Kvóty zvýší poptávku nad nabídkou a povedou k dramatickému růstu cen Tváří v tvář statické nabídce tak obchodníkům zbude jediná alternativa – omezit své nákupy ze zahraničí, i když to bude znamenat méně zeleniny na jejich pultech. Samoobsluha, která dosud prodává, dejme tomu, 1000 kg zeleniny denně a z toho 360 kg z českých zdrojů, tak bude muset od příštího roku prodávat jen 650 kg zeleniny denně – tak, aby těch stále stejných 360 kg české zeleniny najednou představovalo zákonem předepsaných 55 % jejího sortimentu. To pochopitelně způsobí obrovský převis poptávky nad nabídkou, který se nakonec odstraní razantním růstem cen. Výše tohoto nárůstu se bude odvíjet od citlivosti spotřeby českých domácností na změny cen. Pokud průměrná česká domácnost na nárůst cen zeleniny o jedno procento reaguje snížením její spotřeby rovněž o jedno procento, vzrostly by ceny zeleniny v tomto našem scénáři do roka o cca. 50 %. V dosti pravděpodobném případě, že by české domácnosti byly na změny cen potravin citlivé o něco méně, by zdražení zeleniny bylo mohlo být ještě mnohem razantnější.

Toto již rozhodně nejsou čísla, nad kterými by bylo možné mávnout rukou. České domácnosti v průměru utratí za potraviny asi 15 % svých čistých příjmů, u chudší poloviny se pak dostáváme spíše na 20 %. Kvótami uměle vyvolané prudké zdražení potravin by se tak citelně odrazilo na životní úrovni většiny z nás a disproporční efekt by mělo na chudší segmenty české populace. V naší zemi přetrvávající sociální problémy by se tak kvótami jen dále vyostřily. Nelze také zdaleka vyloučit, že by kvótami vyvolané zdražování mělo i širší makroekonomické dopady v podobě inflačního šoku, který by mohl celkově zkomplikovat cestu naší republiky ven z koronavirem způsobené ekonomické krize.

Vzhledem k výše zmíněným nákladům si lze jen stěží představit přínos, na jehož základě by bylo možné přijetí potravinových kvót ospravedlnit. Vládní koalice se ostatně o nic takového ani reálně nepokusila a omezila se na obecné fráze o potřebě „potravinové soběstačnosti“ a potřebě „podpořit naše zemědělce“, jimiž lze na takto obecné rovině podpořit skoro cokoliv. Reálnou snahu o vyčíslení výnosů a nákladů potravinových kvót či o nějaké strukturované porovnání tohoto návrhu s dostupnými alternativami ani nepředstírá. To, že se takto problematický návrh zákona v našem legislativním procesu dostal tak daleko evidentně bez jakékoliv hlubší odborné analýzy a diskuse – ještě ke všemu v tak obtížném období, jaké naše republika aktuálně zažívá, je tak jen další velmi smutnou zprávou o stavu vládnutí v naší zemi.