O vodě a lidech

V jedné básni velkého básníka mého rodného regionu věnované vodě se píše: „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu…“. Něco mi říká, že by byl Jan Skácel hodně v rozpacích, kdyby viděl, co se v jeho zemi po třech dekádách od jeho smrti s životodárnou tekutinou děje. A přestože je problém budoucího sucha a hrozící nedostupnosti vody nejčastěji prezentován jako problém ekologický, z našeho pohledu je pravda výrazně smutnější. Jako viníka vidíme řadu kroků porevoluční politiky a mnoha politiků, kteří se pokrytecky už za pár týdnů chtějí nechat znovuzvolit do Poslanecké sněmovny.

Když to shrnu, tak je samozřejmost, jakou voda tekoucí z kohoutku je, soustavně ohrožována třemi faktory, které spolu zdánlivě až tolik nesouvisí, ale mají společnou příčinu. Politiky pod vlivem peněz z pochybných zdrojů (rozuměj lobby holdingů a nadnárodních korporací). Konkrétně jsou to:

1. Státem podporovaná devastace krajiny vedoucí ke ztrátě schopnosti vodu vázat a s tím spojené snižování stavů spodních vod.
2. Státem podporovaná kontaminace spodních vod pesticidy používaných zejména při pěstování řepky a kukuřice způsobem, který odporuje nejen zdravému rozumu, ale taky samotným pravidlům pro poskytování zemědělské podpory.
3. Komunálními politiky podporovaná a vládami neřízená plíživá privatizace komunálních vodních zdrojů.

O suchu toho bylo napsáno dost. Náš pohled na věc jsem shrnul ve článcích Sucho v ČR nechceme a Boj se suchem: nesmysl, nebo nutnost?. Teď před volbami se tomuto tématu najednou věnuje většina politiků, nejvíce bohužel zástupci stran, které v posledních 20 letech měly možnost tomuto stavu zabránit, nebo ho alespoň zmírnit. Jsme ve stavu, kdy dlouhodobě vlády a konkrétně ministři zemědělství podporují devastaci krajiny, která škodí většině zemědělců, ale také naprosté většině občanů naší země. Jedinou cestou, jak tento trend zvrátit, je rozbít současný, v podstatě průmyslový, model zemědělství jedoucí v linii „vytěžit půdu, vytěžit dobytek, vytěžit lidi, vytěžit majetek a pak jen brát plošné dotace“. Zemědělské dotace musí sloužit původnímu cíli, který byl podpora venkova. Současný model, který vlády, pod vlivem lobby dotační mafie, prosazují, škodí zemědělství, přírodě i venkovu. V dlouhodobější perspektivě chceme zemědělské dotace úplně zrušit, protože jen křiví trh, ale to, bohužel, nepůjde v tomto funkčním období zrealizovat bez fatálních důsledků pro, zejména malé a střední, zemědělce.

O tom, že jsme si otrávili spodní vodu, se také ví (děkujme zejména posledním 3 vládám). Za viníka je označována řepka, to ale není pravda. Může za to opět politická reprezentace, která tento stav umožnila. Mnozí z toho obviňují EU, což je z velké části nespravedlivé. Kritizovaná směrnice EU o snižování emisí skleníkových plynů totiž uvádí podporu biopaliv první generace jako jednu z možností. Bohužel se s tím stalo totéž, co například s podporou fotovoltaiky - technologie se skvělým potenciálem se chytli „zlatokopové“ a díky vlivu na politiky si udělali z ČR nový Klondike. To znamenalo, a pořád znamená, okradení občanů ČR, negativní důsledky na životní prostředí a také totální dehonestaci technologie, která mohla být přínosná pro celou společnost. Jen kdyby její podporu neřešila dotační mafie, ale normálně uvažující politici. Problémy s biopalivy i fotovoltaikou nezpůsobili ekologičtí aktivisti, ale chamtivost lidí parazitujících na naší zemi (politici a na ně navázaní „podnikatelé“). Děsivou interpretaci výzkumu ČHMÚ přinesla reportáž pořadu A Dost! Spásu nám nabízí občanští, sociální, křešťanští a kdovíjací další demokrati, strana muže, který díky podpoře kontaminace vody získává stovky milionů korun ročně a další, kteří sice ve Sněmovně byli, ale nikdy proti tomu nic neudělali. Myslíte, že se jejich přístup zásadně změní po říjnových volbách?

A poslední oblastí, nejméně viditelnou, ale dost možná nejvíce se dotýkající běžného života lidí, je plíživá privatizace vodních zdrojů a s tím spojená rostoucí cena vodného a stočného. Dokazuje to jeden z průzkumů věnující se problémům, které veřejnost vnímá jako opravdu palčivé. Vlády se tomu vůbec nesnaží zabránit, místní zastupitelstva jsou v područí zahraničních obchodníků s vodou. Funguje to na jednoduchém principu, který je vznešeně nazýván provozní model. V principu jde o to, že vedení obcí maskují privatizaci jediné výdělečné části vodárenství za vstup „strategického investora“ do místní vodárny. Nový (zpravidla zahraniční) partner ovládne vodní zdroje, které zpeněžuje a městu zůstanou náklady za provoz a údržbu vodovodní sítě, ČOV a spousta dalších výdajů. Říká se tomu privatizace zisků a socializace nákladů. Tohle musí skončit. Nejsem žádný socialista, ale vodárenství musí zůstat v rukou státu, respektive obcí. Musíme zastavit probíhající privatizaci a najít cestu, jak vrátit již zprivatizované vodárenství zpět do rukou státu. Máme to v programu, budeme to řešit. I proto byl náš program na odborném portálu pravdaovode.cz hodnocen nejpozitivněji ze všech, protože jako první chceme komplexní nápravu.

Když to shrnu - strany, které doposud byly ve Sněmovně zastoupeny se buď přímo podílely na pochybeních vedoucích k problémům s vodou, nebo se o ně vůbec nezajímaly. Toto chceme změnit. Jsme transparentní, všechny lobbistické kontakty zveřejňujeme jako jediná strana u nás ve veřejném registru, máme transparentní účetnictví a celkově aplikujeme otevřenost, nemáme žádné korupční skandály a často jdeme proti proudu. A jako jediní přiznáváme, že jdeme do Sněmovny hájit zájmy našich sponzorů - naši sponzoři jsou občané ČR. Státní příspěvky nebereme jako majetek strany, ale jako prostředky, které mají sloužit veřejnému zájmu. Důležitou součást financování naší kampaně tvoří také dary.

Pusťte nás na ně!