K odhalení památníku obětem akce Kulak

Místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Pikal se zúčastil na slavnostního odhalení pomníku obětem Akce Kulak k příležitosti jejího 70. výročí. Při té příležitosti přednesl projev, v němž připomenul komunistický teror, který se odehrál na bezmála čtyř tisících rodinách a fakticky znamenal konec tradičního českého venkova.

Komunistický režim v poválečných padesátých letech systémově likvidoval mnohé politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou i komunistickou inteligenci. Zejména v prvních letech po převratu docházelo k vykonstruovaným soudním procesům, které byly zaměřeny proti potenciální opozici, ale i proti členům strany, členům církve a studentům vysokých a středních škol. Trochu opomíjenou skupinou československých občanů, kteří se rovněž staly terčem komunistického teroru byly rolníci, které komunistická propaganda po sovětském vzoru označovala pejorativním označením “kulaci”.

Pomocí pokřivené legislativy, represí bezpečnostních složek a soudů se komunistické státní orgány snažily sedláky i menší rolníky donutit ke vstupu do Jednotného zemědělského družstva v rámci státem vynucované kolektivizace čekoslovenského zemědělství. Akce Kulak měla být vyvcholením těchto represivních opatření. Zahájena byla prostřednictvím tajné směrnice ministerstev spravedlnosti, vnitra a národní bezpečnosti v říjnu roku 1951 a určovala rodinným příslušníkům tzv. „vesnických boháčů“ odsouzených soudem nebo národním výborem „nové pracovní místo a místo nového pobytu mimo obvod obce dosavadního bydliště“, čímž se rozumělo vystěhování pokud možno do vzdáleného kraje.

V průběhu tzv. Akce K bylo vysídleno podle odhadů 3000–4000 rodin. Výsledkem této snahy byla trvalá likvidace starých selských tradic, staletých rodových svazků a venkovského způsobu života. Zánik venkova v jeho pravém slova byl komunistickým režimem dokonán.

V den výročí si tak připomínáme nejen příčiny a důsledky ideologie, která se nás pokusila navždy vydělit ze společenství civilizovaných a svéprávných národů, ale také nevinné československé rolníky, jejichž životy i rodinné svazky byly nenávratně rozvráceny. Snad tento pomník zůstane věčným mementem tohoto temného období naší historie. Je povinností nás všech si jej navždy připomínat a každý den dělat vše pro to, aby zůstal historií, ale již nikdy se nestalo přítomností.