Přes 3 miliony evropských zemědělců odejde do deseti let do důchodu. Nahradí je někdo?
Jihlava, 4. června 2019 - Jihlava, 4. června 2019 - Přesně před měsícem, 4. května 2019, se v Jihlavském pirátském centru konala konference Piratecon na téma Nenecháme si prodat půdu pod nohama, kterou zaštitoval poslanec Jan Pošvář. Tak, jak se rozbíhá letošní zemědělská sezóna, můžeme pozorovat, jak moc aktuální a palčivé jsou problémy českého zemědělství, které jsme na Pirateconu diskutovali. Jejich shrnutí přinášíme v následující reportáži.
Česká republika se potýká s nedostatkem mladých zemědělců, špatným přístupem k půdě, problematickou legislativou a poslední dobou také s extrémním suchem. Svůj pohled na dané problémy a případně možnosti jejich řešení představili zástupci 4 různých organizací.
Jako první vystoupila Alena Wranová ze spolku krajinných inženýrů a ekologů CooLand. Ten má za cíl pomáhat vytvářet a chránit zemědělskou krajinu formou nadačního půdního fondu. Spolupracuje s dalšími neziskovými organizacemi zabývajícími se problematikou půdy. Jmenovitě například s francouzským Terre de Liens, který předává CooLandu znalosti ohledně správy nadace shromažďující půdu, a také společně řeší, jak získávat nové zemědělce. Nedostatek nových hospodářů je totiž další problém, který bude muset Evropa řešit. Až 3,4 milionu stávajících zemědělců totiž do deseti let odejde do důchodu a pouhým 6 % zemědělců je pod 35 let.
Spolek CooLand se proto snaží propojovat vlastníky půdy s těmi, kteří si půdu pronajímají. 80 % vlastníků na půdě samo nehospodaří, ať už proto, že nechtějí, nebo zkrátka nemohou, protože jim jejich pozemek nevyhovuje. Malí zemědělci (hospodařící na pozemcích pod 10 ha), kteří si z velké části musí pozemky pachtovat, jsou zase ohroženi tím, že po neshodě s majiteli půdy nebo zániku smlouvy nebudou mít kde hospodařit. Navíc pro ně může být v České republice náročné se k půdě vůbec dostat. Nadace se snaží půdu vykupovat, aby ji následně drobným zemědělcům mohla propachtovat.
Na ne příliš lichotivá statistická data navázal majitel 60ti hektarové permafarmy Veselice Tomáš Franěk. Podle něj je výzvou v zemědělství získání nových zemědělců. Mladé lidi hospodařit neláká – například kvůli nedostatečné prestiži povolání. Další překážkou je legislativa a také absence know-how. Nováček se musí rozhodnout, zda se zaměřit na živočišnou, nebo rostlinnou produkci, potom také najít pro své produkty odběratele. A tam vidí Franěk největší kámen úrazu současného českého zemědělství – dnes nejjednodušeji a nejlépe totiž prodáte řepku, pěstovat jiné plodiny se mnohdy prostě zemědělci nevyplatí.
Jako další vystoupil Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství. Na úvod představil hodnoty a cíle Asociace, jimiž je především svoboda podnikání. Zdůraznil mimo jiné důležitost rodinných farem a rodinného podnikání, které vidí jako řešení udržitelného zemědělství. Považuje jej za lepší řešení než legislativní nařízení. Ve chvíli, kdy je hospodaření součást venkova a sedlák má k danému místu vztah, musí brát ohledy na sociální vztahy, což může vést k zodpovědnému přístupu k půdě. Je potřeba, abychom se vrátili k přirozenějšímu zemědělství, samozřejmě v nových podmínkách.
Pan Šebek dále představil své návrhy na zlepšení současné situace. Je třeba dokončit úpravu vlastnických vztahů, což je velice citlivé a komplexní téma, které od převratu stále nebylo vyřešeno. Mnoho zemědělců tak musí stále hospodařit na tzv. náhradních pozemcích. Vlastníci, kteří v restituci měli získat zpět své pozemky, dostali formálně vydanou půdu, přičemž často zjistili, že krajina už byla změněna a jinak rozparcelována, a museli proto dostat pozemky jiné, které odpovídaly rozlohou. To mělo být přechodným řešením, které ale stále trvá.
Další pomocí může být podpora nákupu půdy od fyzických osob. Cílem by bylo, aby zde zůstala skupina lidí, kteří budou hospodařit na vlastní půdě. Nepřímým způsobem řešení by byla též snaha o skutečné pochopení toho, co pro nás představuje společná zemědělská politika Evropské unie. Ta se dnes zaměřuje na environmentální otázky. Česká republika by se měla vzdát stávajícího přístupu k zemědělství a zaměřit se na to, co tato společná politika nabízí. Existuje například tzv. Schéma pro malého farmáře, kdy by měl farmář do určitého rozsahu (například do 10 ha) sníženou zátěž v podobě plnění zásad zemědělské praxe. Toto schéma je funkční v rámci Evropské unie, v ČR ale není zavedeno.
Posledním přednášejícím byl prezident Společnosti mladých agrárníků ČR David Brož. Ten na úvod představil aktivity společnosti, mezi něž spadají vzdělávací semináře a podpora mladých a začínajících podnikatelů v zemědělství. Následně vysvětlil postoj k přístupu k zemědělství a půdě. Jednou z cest ke zlepšení současného stavu je krátký dodavatelský řetězec. Za jeden z problémů považuje to, že podnikatel často začne hospodařit na pár hektarech, které má doma, ale následně je pro něj těžké dále růst, protože nemůže sehnat další půdu. A když už nějakou další půdu sežene, tak je často vázána pachtovní smlouvou třeba na dalších dvacet let, takže na ní sám nemůže hospodařit. Podobné je to i se spekulativním prodejem půdy – některé společnosti se snaží půdu cíleně skupovat a následně přeprodávat. Tyto přeprodeje by podle Brože měly být zdaněny.
Společnost mladých agrárníků také vytvořila návrh společné zemědělské politiky. Podle tohoto návrhu by měla být snížena Jednotná platba na plochu (SAPS) na 1500 Kč, dále by mohly existovat příplatky za pěstování pěti a více plodin nebo nepoužívání glyfosátu. V současné době jsou alokovány z prostředků doplatkových přímých plateb na mladé zemědělce pouhá 2 %, podle Společnosti mladých agrárníků by to měla být alespoň 4 %.
Po jednotlivých výstupech měli účastníci možnost debatovat jak s přednášejícími, tak s přítomnými pirátskými poslanci – Janem Pošvářem a Radkem Holomčíkem, kteří plánují získané cenné podněty dále uplatňovat na poli tvorby zemědělské legislativy.
ODKAZY:
Kontakt pro média
Hana Hajnová, hana.hajnova@pirati.cz, 721 684 323