Komentář Jana Pošváře: Nepodceňujme význam zahrádkaření
Skoro každý, kdo má alespoň nějakou možnost, tak něco pěstuje. Ať už je to třeba na balkoně, terase nebo za oknem. A není se čemu divit. U nás má zahrádkaření dlouhou historii. Zřejmě nejstarší zahrádkářská kolonie u nás vznikla na pozemcích Škodových závodů v Plzni v roce 1914, kdy továrna poskytla pět hektarů. Před druhou světovou válkou už rozloha pozemků činila hektarů dvanáct. Od té doby má u nás zahrádkaření velkou oblibu.
Za minulého režimu hledali obyvatelé na zahrádkách určitý únik od šedé reality. Ovšem nejen to, byla to také rekreace, trávení volného času a vlastně i jistá forma společenské zábavy. Po pádu režimu krátké ochabnutí zájmu o zahrádky přišlo, totální úpadek se ale nekonal. Výrazně klesla celková výměra zahrad především díky tlaku developerů, kvůli vysokým nájmům a prodejním cenám půdy, které po zahrádkářích požadují majitelé pozemků.
Zahrádkaření, to není pouze hrabání se v hlíně. Zahrádkaření plní další funkce, které si ani třeba neuvědomujeme. V první řadě jsou zahrádkové osady součástí systému městské zeleně, který v současnosti nabývá stále většího významu s neustále se rozvíjející městskou zástavbou. Jsou důležitou součástí městských rozvojových koncepcí, rekreačního zázemí města a také se významně podílejí na členění urbanizovaných a zelených ploch ve městě.
Dalším přínosem zahrádkových osad, potažmo zahrádkaření, jako volnočasové aktivity, je kontakt s přírodou, potažmo přímo s půdou a a to je důležité pro zdravotní a psychický stav zahrádkářů. Mnohé výzkumy dokazují příznivý vliv přírodního prostředí na lidskou psychiku, zeleň upevňuje duševní a fyzickou rovnováhu člověka a neopomínejme ani vliv zdravotně nezávadných potravin (biopotravin), které si zahrádkář mnohdy pěstuje a následně konzumuje.
Nesmíme pak zapomínat na přínosy, jež pro zahrádkáře znamená možnost samozásobit se na zahrádce potravinami. V krajním případě jde o schopnost zahrádky zcela v tomto ohledu nahradit trh. To je důležité nejenom během krize, ale i v době, kdy si můžeme jakékoliv potraviny koupit v obchodě. Všichni si například vzpomeneme na to jak zahrádkáři ‘zachraňovali‘ český trh zaplavený levnými čínskými dovozy dodávkami českého česneku.
Zahrádkářské osady jsou také zdrojem financí pro město. V první řadě šetří veřejné finance určené na údržbu velkých městských ploch, které osady obývají, protože zahrádkáři se o své zahrádky starají z vlastních výdajů a to většinou na výborné, odborné úrovni. V druhé řadě se pak jedná o finanční příjmy z nájemného.
Jednou z nejdůležitějších výhod zahrádkářských osad pro životní prostředí ale je, že při správném způsobu hospodaření pomáhají aktivně snižovat zanechanou ekologickou stopu a to více, než kterékoliv jiné rekreační zařízení. Zahrádkáři pěstující si vlastní potraviny přispívají k šetření obalových materiálů, případně i produkce odpadů, přispívají ke snižování potřeby dálkové dopravy, která v největší míře převáží právě potraviny a má nezanedbatelný negativní vliv na znečištění životního prostředí, především pak ovzduší. Důležitá je také téměř nulová spotřeba energií v zahrádkářských koloniích, díky které se osady začleňují mezi aktivity, které nejméně zatěžují životní prostředí. V neposlední řadě také osad přispívají ochraně životního prostředí zpracováním bioodpadu na kompostech umístěných na pozemku osady.
Zahrádkaření nelze vnímat jako pozůstatek minulých dob. Výčet přínosů zahrádkaření pro město a pro společnost je obrovský a zdaleka jsme nevyjmenovali vše. Je proto nepochopitelné, že do dnešních dob neexistovala žádná prání úprava, která by zajišťovala jakoukoliv alespoň základní ochranu zahrádkářů “na míru”.
Zdroje
Sovová, Lucie. 2014. Zahrádkářské kolonie jako příspěvek k alternativní produkci potravin?
ČTK. 2014. Českých zahrádkářů od počátku 90. let výrazně ubylo. Týden.cz [online]. [cit. 2020-12-18]
MIOVSKÁ, Lucie. 2009. Generel ZO v Praze: podkladová studie [online]. [cit. 2020-12-18]
VORLÍČEK, Štěpán. Zahrádkářské kolonie: vzdor městům a supermarketům. [online].[cit. 2020-12-18]